
Co se nedočteme ve volebních programech o tématu školství
Petr Chaluš uvádí konkrétní návrhy kroků, které by měl obsahovat volební program jakékoli strany, které alespoň trochu záleží na úrovni vzdělávání a na tom, jak budou děti i dospělí schopni v budoucnu vnímat a přetvářet svět kolem sebe.
Stane se školství a vzdělávání důležitým politickým tématem před podzimními volbami? Odpověď na tuto otázku je snadná. Nestane. Vzdělávání u nás nepředstavuje rozhodující téma, a to ani před volbami. Vzdělávání nám přitom může dát moc nahlížet za obzory, poznávat sebe, druhé, svět. Pokud nevěnujeme pozornost sobě, druhým a světu, čemu ji tedy věnujeme? Volební témata budou nejspíše jako vždy zejména ekonomického charakteru – kdo a jak zajistí naše bohatství, případně ještě sociálně-fobická – která skupina lidí nás ohrožuje více než jiná. Peníze a strach zřejmě rozhodují volby ve větší míře než kapitoly ve volebních programech týkající se vzdělávání, přestože to nás může učinit bohatšími všechny a omezit v nás strach z jakýchkoli druhých.
Ignorujeme-li vzdělávání jako politické téma, ignorujeme vlastně to základní, co pro sebe můžeme společně (i politicky) udělat. Vzděláváním rozvíjíme sebe samé, pečujeme o svoji duši, o to nejcennější, čím jsme obdarováváni – o naše děti. Děti jsou důležité nejen proto, že mají roztomilé tvářičky, jsou mimo jiné základem udržitelnosti toho, čemu říkáme svět. Jsou tvůrci budoucí podoby světa. Jak jej budou tvořit, záleží na tom, co se od světa (i od nás) učí. Pokud politika ignoruje vzdělávání, znamená to, že je vážně nemocná: seberozvoj ani budoucí podoba světa pro ni není hodnota.
Téma vzdělávání možná není populární ani mezi voliči. My vlastně cokoli kolem škol nemáme moc rádi, a není se čemu divit. Školu si často spojujeme s přípravou na začlenění do struktur společnosti více méně bez ohledu na naši vůli, sny a touhy. Tento proces někdo občas obhajuje jako nezbytnou „socializaci“. Socializaci přitom můžeme vnímat jako rozvoj schopnosti žít společně s druhými, nejen jako proces usměrňování dětí k začlení se do systému.
Celý text najdete na webu Deníku Referendum.
1 Komentář
Představa, že co si partaje napíší do volebních programů, bude mít nějaký pozitivní vliv na povolební českou realitu, mi připadá hodně naivní. Jako by autor strávil pár desítek let na Marsu. ////
Česká politika opravdu je vážně nemocná, navzdory tomu, že budoucí podoba světa partajníky zajímá. Politika možná neignoruje vzdělávání (a ze všech sil do něj strká svůj neumětelský rypák), ale je to mnohem horší – politika ignoruje vzdělanost. Ministrem čehokoli se v Česku může stát jakýkoli neználek (případně absolvent plzeňských práv), a šéfem vlády se může stát osoba, která neumí nic – kromě jakéhosi politického kličkování a lezení do brusele mocným. ////
Žáci a studenti tohle všechno vidí. Proč by se měli učit, když cesta k úspěchu (kromě pár vyvolených profesí) vede jinudy? ////