Evropské peníze na systémové změny ve školství nestačí

06 června 2016 od EDUin v Nezařazené - 1 Komentář

Inkluze v sobě nese akutní potřebu navýšení nákladů na mzdy. Evropské peníze by mohly pomoci překlenout ono přechodné období. Je však třeba plánovat udržitelnou strategii i na dobu, kdy toto financování vyprší.

V rámci vyjednávání státního rozpočtu na příští rok se aktuálně jedná o výši prostředků na vzdělávání. Hlavní zvýšení je třeba na platy učitelů a na inkluzi. Rozdělení rozpočtu je zásadní i proto, že spoléhání na evropské peníze při systémových změnách ve školství se v minulosti příliš neosvědčilo.

Inkluze v sobě nese akutní potřebu navýšení celkových nákladů na mzdy: je zapotřebí víc učitelů, asistentů, speciálních pedagogů, psychologů, sociálních pedagogů. V příštích letech nás čeká financování stávajícího rozsáhlého systému speciálních škol, kde se zatím náklady příliš nesníží. A paralelní navýšení prostředků spojených s inkluzí na základních školách.

Přechod mezi „segregovaným“ a „inkluzivním“ systémem vzdělávání zřejmě ponese dočasné zvýšení nákladů, zejména pokud trvá velký odpor zúžit působení speciálních škol. Na konci cesty k inkluzi bude systém péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami nejspíše levnější, lidštější a efektivnější. Jenže, kdy a kdo u nás plánuje dlouhodobě a obhájí dočasné navýšení nákladů?

Evropské peníze by mohly překlenout toto období, jenže problém těchto peněz je, že financují pouze dočasné projekty a nemohou udržovat nové systémy dlouhodobě. Bude tedy u všech kroků nezbytné plánovat udržitelnost i po skončení financování. Může se to povést a nemusí. Zkušenosti ukazují, že mnoho služeb a nastavení po skončení financování skončí.

Pokud evropské peníze budou využity nesystémově, pokud budou pouze dočasně a lokálně vylepšovat situaci, včasný přechod ze segregovaného systému na inkluzivní se nepodaří. Proces by mohl zůstat na půli cesty, což v tomto případě znamená na úrovni paralelního systému s vysokými náklady. Tyto náklady po skončení evropských peněz nebude mít kdo hradit a přijde na řadu otázka, kde ušetřit. Na speciálních školách, nebo na inkluzivním přístupu? Nikdo neumí odhadnout dopředu, kdo bude v té době u moci, ani s jakou filozofií k problému přistoupí.

Při zvyšování platů učitelů evropské peníze asi pomohou ještě méně, i když při velkých systémových změnách by alespoň dočasně pomoci přeci jen mohly.

Při zavádění rámcových vzdělávacích programů dostávali evropské peníze jen někteří učitelé. Vzhledem k tomu, že do změn byli zapojeni všichni učitelé, byla to možná největší chyba reformy přechodu na RVP. Navýšila se práce všem učitelům, což bylo z mnoha důvodů v pořádku, jenže se jim všem nenavýšily mzdy, což mnoho z nich logicky demotivovalo.

Aktuálně se ve vládě řeší rozpočet na příští rok. Učitelé chtějí navýšení mezd v rámci kampaně „Konec levných učitelů“. Mělo by jít o ocenění jejich důležité práce, kterou vnímají jako finančně podceněnou za současných podmínek.

Téma vyššího ocenění učitelů je dnes natolik celospolečensky populární, že politici z různých stran nejspíš odbory požadované navýšení mezd podpoří.

Jakékoli systémové změny ve školství ale závisí i na vnitřní motivaci každého učitele, nejen na penězích nebo na požadavcích nové zákonné normy. Motivace závisí i na férovém jednání a respektu. Důvěra učitelů v systémové změny se dá lehce ztratit, tak jako se v minulosti občas ztratila část peněz putujících od státu přes zřizovatele a ředitele škol k učitelům.

Aby dnes slíbené peníze skutečně doputovaly na jednotlivé účty učitelů, bude třeba mnoha jednání: „Aby se růst platů projevil v praxi, potřebuje Valachová pro regionální školství oproti aktuálnímu návrhu rozpočtu miliardu navíc na podporu dětí ve školách a 1,4 miliardy na výdaje spojené s vyšším počtem dětí.“

Další důležitou podmínkou úspěchu plánovaných změn, je navýšení podpůrných, poradenských činností ve škole a investice do dalšího vzdělávání učitelů. Ani tyto oblasti se nedají nesystémově zalepovat pouze pomocí evropských peněz.

Ministerstvo ujišťuje, že má plán na financování těchto nákladů do budoucna (a to nejen z evropských peněz). Po zkušenostech z minulosti však pochopitelně čelí veliké nedůvěře. Přitom, jak často dochází na MŠMT k politickým změnám, zkrátka obecná ujištění nestačí.

Dovede jakákoli finanční injekce zlepšit školství celkově? Určitě ne bez paralelní silné koncepční vize, bez transparentního zapojování odborníků, motivování rodičů, studentů a žáků k participaci.

Po mnoha letech tápání vypadá dnes ministerstvo školství nadějně. Přesto se jen pomalu a postupně přibližuje k celostní nosné vizi ve vzdělávání, k otevření se učitelům, rodičům a širší veřejnosti.

Otevřená komunikace ministerstva vůči ostatním aktérům je přitom naprosto klíčová. Ať už peníze z rozpočtu dosáhnou plánované výše, či nikoli.

Původní text vyšel na webu Deník Referendum ZDE.

Související články

1 Komentář

Jana Karvaiová

Obávám se ,že vžitá představa, že stávající systém speciálních škol je drahý, je naprosto nesmyslná. Naopak, drahá a pořádně drahá je inkluze. pokud ji tedy budeme dělat tak, jako třeba ve Skandinávii. Pokud ji budeme dělat „po našom“, nebude to inkluze,ale pouhá desegregace, která ublíží ze všeho nejvíce dětem. Ale bude levná. To jo !

6.6.2016 / Odpovědět